Neomylnosť pápeža

 

Pápežská NEOMYLNOSŤ (v záležitostiach viery a mravou)

 

Za pápeža Gregora VII (+1085), bol vydaný "pápežeký diktát" (Dictatus papae).

Hlavné zásady tohto diktátu sú tieto:

Dictatus papae

 

1             Quod Romana ecclesia a solo Domino sit fundata.

2             Quod solus Romanus pontifex iure dicatur universalis.

3             Quod ille solus possit deponere episcopos vel reconciliare.

4             Quod legatus eius omnibus episcopis presit in concilio etiam inferioris gradus et adversus eos sententiam depositionis possit dare.

5             Quod absentes papa possit deponere.

6             Quod cum excommunicatis ab illo inter caetera nec in eadem domo debemus manere.

7             Quod illi soli licet pro temporis necessitate novas leges condere, novas plebes congregare, de canonica abbatiam facere et e

                contra, divitem episcopatum dividere et inopes unire.

8             Quod solus possit uti imperialibus insigniis.

9             Quod solius papae pedes omnes principes deosculentur.

10           Quod illius solius nomen in ecclesiis recitetur.

11           Quod hoc unicum est nomen in mundo.

12           Quod illi liceat imperatores deponere.

13           Quod illi liceat de sede ad sedem necessitate cogente episcopos transmutare.

14           Quod de omni ecclesia quocunque voluerit clericum valeat ordinare.

15           Quod ab illo ordinatus alii ecclesiae preesse potest, sed non militare; et quod ab aliquo episcopo non debet superiorem gradum

               accipere.

16           Quod nulla synodus absque precepto eius debet generalis vocari.

17           Quod nullum capitulum nullusque liber canonicus habeatur absque illius auctoritate.

18           Quod sententia illius a nullo debeat retractari et ipse omnium solus retractare possit.

19           Quod a nemine ipse iudicari debeat.

20           Quod nullus audeat condemnare apostolicam sedem apellantem.

21           Quod maiores cause cuiuscunque ecclesiae ad eam referri debeant.

22           Quod Romana ecclesia nunquam erravit nec imperpetuum scriptura testante errabit.

23           Quod Romanus pontifex, si canonice fuerit ordinatus, meritis beati Petri indubitanter efficitur sanctus testante sancto Ennodio

               Papiensi episcopo ei multis sanctis patribus faventibus, sicut in decretis beati Symachi pape continetur.

24           Quod illius precepto et licentia subiectis liceat accusare.

25           Quod absque synodali conventu possit episcopos deponere et reconciliare.

26           Quod catholicus non habeatur, qui non concordat Romanae ecclesiae.

27           Quod a fidelitate iniquorum subiectos potest absolvere.

 

1             Římská církev je založena samotným Pánem.

2             Římský biskup jako jediný může být po právu nazýván obecným.

3             Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy.

4             Jeho legát, i když nižšího důstojenství, budiž představen nade všechny biskupy na koncilu, a je mu dovoleno pronášet proti nim  

                klausuli o sesazení.

5             Může sesazovat nepřítomné. (pozn.: pravděpodobně se tím myslí sesadit z úřadu ty biskupy, kteří nejsou dlouhodobě přítomní ve

                svých diecézích)

6             Není dovoleno, mimo jiné, pobývat ve společném domě s tím, koho on vyobcuje z Církve Svaté.

7             Pouze jemu náleží právo podle potřeby doby tvořit nové zákony, ustanovovat nové obce, činit z kanonií opatství a obráceně dělit

               bohatá biskupství a chudá slučovat.

8             Pouze on může disponovat císařskými odznaky.

9             Pouze jemu musejí všechna světská knížata líbat nohy.

10           Pouze jeho jméno budiž připomínáno v církvi. (pozn.: tj. i v kostele při mši)

11           Neboť toto jméno je jedinečné v celém světě.

12           Budiž mu dovoleno sesazovat císaře.

13        Je mu dovoleno přemísťovat biskupy na různá místa podle potřeby.

14        Pouze on má moc světit a ustanovovat kleriky kteréhokoli kostela se mu zlíbí.

15        Může zakázat konání služeb ustanovených kněží pro své ordináře a příjímání vyšších svěceních od jiných biskupů.

16        Žádný synod nemůže být zván obecný bez jeho souhlasu.

17        Církevní právo nemůže být měněno a doplňováno bez jeho souhlasu.

18        Výrok jím ustanovený nemůže být nikým odvolán; pouze on sám může tento výrok odvolat.

19        On sám nemůže být nikým souzen.

20        Nemůže být souzen ten, kdo se odvolá ke Svatému stolci.

21        Pouze Svatý stolec může soudit „maiores causae“. (pozn.: tj. soudit prohřešky proti kanonickému právu)

22        Římská církev se nikdy nemýlila a podle důkazů Písma se nezmýlí.

23        Nechť je římský papež, pokud byl kanonicky zvolen, pro zásluhy svatého Petra prohlášen za posvátnou osobu.

24        Pouze s jeho souhlasem je poddaným dovoleno vznášet obžaloby.

25        Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy bez svolání synodu.

26        Kdokoliv nesouhlasí s římskou církví, bude vyloučen z obce křesťanů.

27        Nechť může vyvazovat poddané ze slibu věrnosti vůči hříšníkům.

 

 

 

 

 

Posolstvá Panny Márie – prostredníctvom kňaza Don Stefano Gobbi / MKH – Mariánske kňazské hnutie
(od 7. 7. 1973 do 31. 12. 1997)
Po smrti o.Gobbiho sa vyjadril pápež Benedikt XVI. takto:
“On išiel rovno do neba.” http://www.mkh.sk/gobbi.htm
 
7. srpna 1976
První sobota v měsíci
„Dnes se dostává ze všech stran světa od kněží mně zasvěcených, od vás, synů mé zvláštní mateřské lásky, hold mému Srdci milý.
Dnes tak zraňuje a zarmucuje mé Srdce, Srdce Matky církve, též pohoršení biskupů, kteří neposlouchají zástupce mého Syna a strhují velký počet mých ubohých dětí na cestu bludu.
Proto vy musíte dnes svým slovem důrazně hlásat všem, že Ježíš ustanovil jen Petra jako základ své církve a neomylného strážce pravdy.
Kdo dnes není s papežem, nebude už moci zůstat v pravdě.
Svody zlého ducha se staly tak zákeřnými a nebezpečnými, že mohou oklamat každého.
Mohou padnout i dobří.
Mohou padnout i učitelé a vědci.
Mohou padnout i kněží a také biskupové.
Nikdy nepadnou ti, kdo jsou stále s papežem.“
***
28. ledna 1979
 
„Přemilí synové, uchylte se do mého Neposkvrněného Srdce!
Kristovu slavnému království bude předcházet veliké utrpení, které bude sloužit k očistě církve a světa a k jejich úplné obnově.
Ježíš už začal své milosrdné dílo obnovy s církví, svou snoubenkou.
Různá znamení vám ukazují, že pro církev přišel čas očisty: první z nich je zmatek, který v ní vládne. Toto je skutečně doba největšího zmatku.
Zmatek se rozšířil uvnitř církve, kde se převrací všechno v oboru dogmatiky, liturgie a kázně.
Jsou tu pravdy zjevené mým Synem, které církev jednou provždy definovala svou božskou a neomylnou autoritou.
Tyto pravdy jsou nezměnitelné, jako je nezměnitelná Boží pravda sama. Mnohé z nich tvoří část skutečných a vlastních tajemství, protože je lidský rozum nechápe a nikdy pochopit ani nemůže.
Člověk je musí přijmout s pokorou, úkonem pouhé víry a pevné důvěry v Boha, který je zjevil a předkládá je lidem všech dob prostřednictvím učitelského úřadu církve.“
***
13. května 1984
Výroční den prvního zjevení ve Fatimě
„Toto je můj čas. Zatímco dnes vzpomínáte na moje první zjevení ve Fatimě roku 1917, prožíváte události, které jsem vám už tehdy předpověděla.
Jsem Matkou víry, jsem Panna věrná a vy dnes můžete ode mne žádat pomoc, abyste zůstali věrni v pravé víře. Proto vás vybízím, abyste naslouchali papeži a následovali ho; má od Ježíše příslib neomylnosti. A recitujte často Věřím jako opětované vyznání své víry.“
***
Quebec (Kanada), 7. října 1990
Svátek Panny Marie Růžencové
„V tento den, v němž se slaví datum jednoho mého vítězství, dosaženého mocnou zbraní svatého růžence, projíždíš provincie Kanady, země mnou tak milované a mým Protivníkem tak ohrožované a zraňované, abys shromáždil kněze a věřící mně zasvěcené ve večeřadlech modlitby a bratrství.
Oplzlost a nemravnost zaplavuje všechno, zejména prostřednictvím tisku a televize, a tak jsou kaženy duše dětí a prostých lidí.
– Také zdejší církev je obzvláště ohrožována šířením bludů, které vedou ke ztrátě pravé víry.
Pastýři jsou zodpovědni za tuto truchlivou situaci, neboť mnozí z nich nehájí s odvahou pravdu, často mlčí a tolerují zlořády všeho druhu, a tak je stále více ohrožována integrita katolické víry.
Je nutné, aby se biskupové a kněží vrátili k větší jednotě s papežem, jehož postavil Kristus za základ církve a neomylného strážce její pravdy.
Mé velké bolesti se však dostává útěchy od stále rostoucího počtu mých synů, kteří přijímají mou mateřskou výzvu k obrácení, k zasvěcení mému Neposkvrněnému Srdci, aby šířili všude večeřadla a modlitby se mnou prostřednictvím modlitby svatého růžence.“
***
Bogota (Kolumbie), 22. února 1994
Svátek Katedry sv. Petra,duchovní cvičení ve formě večeřadlas kněžími MKH Latinské Ameriky
„Milovaní synové, kněží zasvěcení mému Neposkvrněnému Srdci, jsem velmi spokojena, když vás vidím zde pohromadě, ve stálém večeřadle modlitby a bratrství.
Jsem přítomna uprostřed vás.
Nevzrušujte se, když vidíte, jak se dnes bludy veřejně učí, rozšiřují a následují.
Nikdy neztrácejte odvahu.
Buďte věrnými služebníky Kristova evangelia a hlásejte všechny pravdy katolické víry, a tak budete rozžatým světlem na svícnu, ohnivými pochodněmi umístěnými na horách pro osvětlení této doby velkého temna.
Na skále apoštolské víry ať je založeno vaše svědectví jednoty a církevních společenství.
Petr měl od Ježíše za úkol být základem církve a utvrzoval celou církev v pravdě evangelia. Papež následuje Petra v tomto jeho úřadě: být základem jednoty církve a neomylným strážcem její pravdy. Buďte dnes svědky lásky a jednoty s papežem.
Veďte svěřené stádo k této jednotě, aby brzy vznikl jeden ovčín s jediným pastýřem.
Milujte, podporujte své biskupy a pomáhejte jim v jejich obtížné a namáhavé službě.“
***
 
Perpignan (Francie), 13. května 1995
Výročí 1. zjevení ve Fatimě
„Připomeňte si dnes první zjevení v Cova da Iria ve Fatimě, prvním z četných večeřadel mého Hnutí, jež můj malý syn ještě povede po celé Francii, kterou můj protivník velice ohrožuje a ovládá, ale vaše nebeská Maminka ji brání a chrání.
A právě zde více než jinde se stává aktuálním a naléhavým poselství, jež jsem vám dala ve Fatimě r. 1917.
Pozorujte milosrdnýma očima své nebeské Maminky trpící a rozdělenou církev, ohroženou ztrátou víry a velkým odpadem.
Vidíte, jak jsou pastýři biti, jak se stávají vlažnými a nevěrnými, a tak se stádo stále víc rozprchává po cestách zla a hříchu a hrozí mu nebezpečí věčné záhuby. Mějte soucit s hlubokou bolestí mého Neposkvrněného Srdce při pohledu na nesvornost, která hluboce pronikla do samého srdce církve vinou neposlušnosti a odporu (mnohých) biskupů a kněží vůči papeži, který byl Ježíšem ustanoven za základ církve a za neomylného strážce její pravdy.“
 
 
I.Vatikánsky Koncil / „Pastor aeternus“ (pápežská konštitúcia o pápežskej neomylnosti) schválený pápežom:  Piom IX.
Hlava čtvrtá.
O neomylném učitelství Římského Velekněze.
 
„Nuže My, věrně se držíce tradice od počátku víry křesťanské přejaté, k slávě Boha Spasitele našeho, k vyvýšení náboženství katolického a k spáse národů křesťanských, za souhlasu posvátného Sněmu učíme a jakožto dogma Bohem zjevené vyhlašujeme:
Velekněz Římský, když mluví se stolce, to jest když vykonávaje úřad Pastýře a Učitele všech křesťanů ze své nejvyšší autority apoštolské prohlašuje učení o víře nebo mravech, jehož veškera Církev povinna jest se držeti, přispěním Božím, jemu v blaženém Petru slíbeným, požívá té neomylnosti, jíž božský Vykupitel Církev svou při prohlašování nauky o víře nebo mravech obdařenu míti chtěl; proto takováto prohlášení Římského Velekněze jsou sama sebou, bez ohledu na souhlas Církve, neopravitelna.
Kdo by pak tomuto Našemu prohlášení opovážil se, což Bůh odvrátiž, odporovati; proklet buď.
Dáno v Římě, ve veřejném slavnostním sezení v basilice vatikánské, roku Vtělení Páně tisícího osmistého sedmdesátého, dne osmnáctého července, pontifikátu Našeho roku dvacátého pátého.
Když Konstituce byla z kazatelny přečtena a všichni Otcové odhlasovali, Nejvyšší Velekněz vstav, potvrdil slavně dekrety a kanony, v Konstituci této obsažené, těmito slovy:
“Rozhodnutí a kanony, které v Konstituci právě přečtené jsou obsaženy, zlíbily se všem Otcům, až na dva, i My tedy s úchvalou posvátného Sněmu je tak, jak čteny byly, prohlašujeme a Apoštolskou autoritou stvrzujeme.”
 
II.Vatikánsky Koncil / dokument Lumen Gentium (LG) schválený pápežom Pavlom VI. ako aj jeho nástupcami: Ján Pavol I., bl.Ján Pavol II., Benedikt XVI.
Učiteľský úrad biskupov
25. „…Keď biskupi učia v spoločenstve s rímskym veľkňazom, nech im všetci prejavujú úctu ako svedkom Božej a katolíckej pravdy. Veriaci majú prijímať rozhodnutie svojho biskupa vynesené v Kristovom mene vo veciach viery a mravov a pridŕžať sa ho s nábožnou ochotou. Nábožnú ochotu vôle a rozumu treba však osobitným spôsobom prejavovať voči autentickému učiteľskému úradu rímskeho veľkňaza, aj keď nehovorí slávnostne (ex cathedra); a to tak, že sa jeho najvyšší učiteľský úrad s úctou uznáva a jeho výroky sa úprimne prijímajú, podľa jeho vôle a úmyslov, ktoré prejavil a ktoré vyplývajú najmä z povahy dokumentov, z častého predkladania toho istého učenia, ako aj zo spôsobu vyjadrovania.
Hoci jednotliví biskupi nemajú výsadu neomylnosti a sú rozptýlení po celom svete, ak sú spojení zväzkom spoločenstva medzi sebou a s Petrovým nástupcom –, ak sa pri podávaní svojho autentického výkladu zhodujú vo veciach viery a mravov na nejakom výroku ako definitívne záväznom, neomylne predkladajú Kristovo učenie.76 A to je ešte zjavnejšie, keď zhromaždení na všeobecnom cirkevnom sneme, sú pre celú Cirkev učiteľmi a rozhodujú vo veciach viery a mravov, a preto ich definície treba prijať s poslušnosťou viery.77
Táto neomylnosť pri definovaní učenia vo veciach viery alebo mravov, ktorou božský Spasiteľ obdaril svoju Cirkev, má taký rozsah, aký je rozsah pokladu Božieho zjavenia, ktorý treba svedomite opatrovať a verne vykladať.Túto neomylnosť má na základe svojho úradu rímsky veľkňaz, hlava kolégia biskupov, keď ako najvyšší pastier a učiteľ všetkých veriacich v Krista, posilňujúci svojich bratov vo viere (porov. Lk 22, 32), s definitívnou platnosťou vyhlasuje učenie týkajúce sa viery alebo mravov.78 Preto sa jeho definície právom označujú za nepozmeniteľné samy osebe, a nie vďaka súhlasu Cirkvi, keďže pápež ich vynáša pod vedením Ducha Svätého, ktorý mu bol prisľúbený v osobe svätého Petra, a tak nepotrebujú potvrdenie od nikoho iného ani nepripúšťajú odvolanie na inú inštanciu. Lebo vtedy rímsky veľkňaz nevynáša výrok ako súkromná osoba, ale vykladá alebo bráni katolícke učenie ako najvyšší učiteľ všeobecnej Cirkvi,osobitne vyznačený charizmou neomylnosti samej Cirkvi.“
 
 
Kódex kanonického práva (schválený pápežmi: bl.Ján Pavol II. a Benedikt XVI.)
Kán. 749 – § 1. Najvyšší veľkňaz je na základe svojho úradu neomylný v magistériu, keď ako najvyšší pastier a učiteľ všetkých veriacich, ktorý má za úlohu posilňovať svojich bratov vo vieredefinitívnym úkonom vyhlasuje náuku o viere alebo mravoch za záväznú.
§ 2. Neomylnosť v magistériu má aj kolégium biskupov, keď magistérium vykonávajú biskupi zhromaždení na ekumenickom koncile, ktorí ako doktori a sudcovia viery a mravov vyhlasujú pre celú Cirkev náuku o viere alebo mravoch za takú, ktorej sa treba definitívne držať; alebo keď rozídení po svete, zachovávajúc spojenie spoločenstva medzi sebou a s nástupcom Petra, spolu s tým istým Rímskym veľkňazom hodnoverne učiac veci viery alebo mravov, zhodnú sa na jednej mienke, ktorej sa treba ako definitívnej držať.
§ 3. Nijaká náuka sa nechápe ako neomylne definovaná, ak to nie je zjavne zaistené
Kán. 750 – Božskou a katolíckou vierou treba veriť všetko to, čo obsahuje napísané alebo tradované Božie slovo čiže jeden poklad viery zverený Cirkvi, a súčasne sa predkladá ako Bohom zjavené buď slávnostným magistériom Cirkvi, alebo jej riadnym a univerzálnym magistériom, čo sa totiž prejavuje spoločným zomknutím sa veriacich pod vedením posvätného magistéria; všetci sú teda zaviazaní vyhýbať sa akýmkoľvek náukám, ktoré sú s nimi v rozpore.
Kán. 752 – Aj keď nie súhlas viery, predsa však nábožnú poslušnosť rozumu a vôle treba prejaviť náuke, ktorú buď Najvyšší veľkňaz, alebo kolégium biskupov hlása o viere alebo mravoch, keď vykonávajú hodnoverné magistérium, hoci túto náuku nezamýšľajú vyhlasiť definitívnym úkonom; veriaci sa teda majú starostlivo vyhýbať tomu, čo sa s ňou nezhoduje.
Kán. 754 – Všetci veriaci sú povinní zachovávať konštitúcie a dekréty, ktoré s cieľom predkladať náuku a odsudzovať mylné názory vydáva zákonná cirkevná vrchnosť, zo zvláštneho dôvodu však tie, ktoré vydáva Rímsky veľkňaz alebo kolégium biskupov.
ENCYKLIKY (pápežské dokumenty)
Vízia Ida Peerdeman s Pannou Máriou (15.8.1950 / Matka všetkých národov / Amsterdam)
„Ideme ďalej!“ – hovorí Pani (Panna Mária)
I.P.: „Teraz vidím horné Taliansko a musím ho objjať. Potom vidím južné Taliansko a palcom si pridržujem pätu Talianska a pritom kladiem ostatné štyri prsty na južnú časť Talianska. Musím to urobiť. Počujem Pani:
„Nie, tam to naisto nie je v poriadku. Kde sú Encykliky ?
I.P: „Musím prekrížiť zvednuté  paže. Stále vidím prázdne ruky. Vidím Dóm Svätého Petra. Počujem Pani hovoriť:   
 „Poznáš vôbec svoju moc ? Poznáš vôbec svoje učenie ?
Teraz píše slovo „Encykliky“ a hovorí:
 
„To je dobré. Uveď ich do praxe, rozšír to do všetkých strán, naľavo, napravo, nahore i dole. Vieš predsa…“
 
DEKRÉTY (pápežské dokumenty)
25.1.1951
„Pozeraj sa,“ – povedala Pani.
„Zo začiatku pristupovalo k svätému prijímaniu len málo ľudí.“
I.P: „Potom som počula hlas, ktorý prichádzal z vonku a vyhlasoval nový dekrét.Potom som uvidela, ako ľudia prúdia k sv.prijímaniu.“
„Tak sa to musí stať a tak sa to stane.“, povedala Pani. „Vidíš ten rozdiel?“
 
“Najpevnejším základom nášho ospravedlnenia a počiatkom všetkej svätosti u ľudí je viera v tie pravdy, ktoré Boh zjavil vo svojej svätej Cirkvi.
Pán, ako najzručnejší Staviteľ, postavil svoju Cirkev na skale, aby búrky a prívaly, ktoré na ňu prídu počas jej pozemského trvania, zistili, že je absolútne nepohnuteľná          (Lk 6,48).
Takto múdro zaistená pevnými základmi, svojimi článkami viery, Cirkev Evanjelia je nepremožiteľne založená ako jedine pravá,
Rímsko-katolícka Cirkev.
  Jedine v nej nájdeme jednotu viery, nádeje a lásky ; jedine táto Cirkev nie je rozštiepená rôznosťou mienok a nezrovnalostí, aká panuje v synagóge satana. Sekty a kacírstva sú plné tmy a bludov a vedú boj nielen medzi sebou a proti správnym dôvodom, ale každý bojuje aj sám so sebou, lebo v tej istej dobe, alebo v rôznych dobách pridržiava sa nezrovnávajúcich a bludných náuk. Proti všetkým takým bude naša viera vždy víťaziť a brány pekelné ju nepremôžu (Mt 16,18), ani v najmenšom bode, napriek tomu, že podľa proroctva Pána života ju ustavične mlátia a presievajú ako obilie, ako sa to stalo Jeho nástupcovi, svätému Petrovi.”
Vízie a proroctvá viz. ct.sr.Márie z Agredy (Španielsko) diktované
 P.Ježišom Kristom a Pannou Máriou
- z knihy : “Tajomné (Mystické) mesto Božie”  / III.zv./ I. kn. / 9.kap./ č.96) 
Imprimatur : cirkev.schválenie pápež: Innocent XI.