Syllabus pp.Pia XI. o herézach (Odluka Cirkvi a iné herézy)
17.11.2014 16:55
§ VI. Bludy o občanské společnosti a o jejím poměru k Církvi
39. Stát jakožto původ a zdroj veškerých práv má plnost moci, která je téměř neomezená.
40. Učeni katolické Církve odporuje dobru a prospěchu lidské společnosti.
41. Státní moci, i když jest vykonávána od nevěřícího, přísluší nepřímá negativní moc ve
věcech náboženských; ji tudíž náleží nejen právo exsequatur /budiž vykonáno!/, nýbrž i právo tak
zvané apelace ab abusu /od zneužiti/.
42. Při sporu zákonů a ustanoveni obou moci má přednost a vrch právo občanské před
církevním.
43. Světská vláda má i bez souhlasu Svaté Stolice a proti jejímu odporu moc rušiti,
prohlašovati za neplatné a činiti neplatnými slavnostní smlouvy, zvané konkordáty, uzavřené se Svatou
Stolicí o užíváni práv, náležejících k církevní imunitě.
44. Světská moc se může vměšovati do věci, týkajících se náboženství, mravů a duchovní
správy. Může tudíž rozhodovati o nařízeních která mocí svého úřadu vydávají pro řízení svědomí
duchovní pastýři, ano může i rozhodovati o udělováni svatých svátosti a o podmínkách nutných k
jejich platnému přijetí.
45. Veškerá správa veřejných škol nějakého křesťanského státu, vyjímaje snad toliko
biskupské semináře, může a má býti svěřena státní moci, a sice tak, že se žádné jiné autoritě
nepřiznává právo vměšovati se jakýmkoliv způsobem do školského a vyučovacího řádu, do úpravy
studií, do udílení hodností, do volby nebo schvalováni učitelských sil.
46..Dokonce i v samých kněžských seminářích podléhá plán studií úvaze a rozhodnutí státní
autority.
47. Nejlepší uspořádáni občanské společnosti vyžaduje, aby lidové školy, jež jsou přístupny
dětem ze všech vrstev národa, a vůbec i veřejné ústavy, které jsou určeny k podáváni vyššího
vědeckého vzdělání a k obstarávání výchovy mládeže, byly vyňaty ze vší autority Církve i z jejího
vedení a vlivu, a aby byly cele podřízeny rozhodování občanské a politické autority, podle míry
obecně platných názorů té které doby.
48. Katoličtí mužové mohou souhlasiti s tím způsobem vzdělání mládeže, který odezírá od
katolické víry a od moci Církve, a jenž přihlíží pouze nebo alespoň v prvé řadě k vědám přirozeným a.
k vezdejším cílům pozemského sociálního života.
49. Státní moc smí zabraňovati, aby biskupové a věřící národové nebyli v oboustranně
svobodném styku s římským papežem a jeho výkonnými orgány.
50. Světská moc má sama o sobě právo presentovati biskupy, a může od nich žádati, aby se
ujali správy diecesí ještě dříve, než obdrží od Svaté Stolice kanonické ustanoveni a potvrzovací
apoštolské listy.
51. Dokonce má světská vláda právo sesazovati biskupy z vykonávání pastýřského úřadu, a
není vázána poslouchati papeže ve věcech týkajících se zřizování nových biskupství a ustanovování
nových biskupů.
52. Vláda může ze svého vlastního práva změniti věk předepsaný Církví pro skládání
řeholních slibů mužů či žen, a může naříditi všem řeholním společnostem, aby nikdo bez jejího
souhlasu ke skládání slavných slibů nepřipouštěly.
53. Maji býti zrušeny zákony a nařízení, vydané na ochranu řeholního stavu, jeho práv a
povinností; světská vláda může poskytnouti pomoc všem těm, kdož chtějí dobrovolně opustiti zvolený
řeholní stav a zrušiti slavné sliby; rovněž může i úplně zrušiti řeholní společnosti právě tak, jako
kolegiátní kostely a jednoduchá obročí pod právem patronátním, a jejich statky a příjmy může
podříditi a přivlastniti správě a nakládáni veřejné občanské moci.
54. Králové a knížata jsou nejen vyňati z veškeré církevní pravomoci, nýbrž stojí dokonce nad
Církví v rozhodování otázek o pravomoci a příslušnosti.
55. Církev má být odloučena od státu a stát od Církve
www.musculus.cz/tdj/049-Priloha-41-Syllabus-Pia-IX.pdf